Everyday it's still the same dull knife
Stab it through and justify your pride

Leslie´s life- bye bye realito

17. února 2014 v 13:04 | Binet |  Leslie´s life
Leslie se nechala dobrovolně zavřít do léčebny...
Je ve stejné jako Riki?



Líbí se mi tu.
Je pondělí, 6: 23.
Konečně se cítím dobře.
Včera, když jsem šla usínat... ve vedlejším pokoji byl slyšet chlapecký křik a poté pláč.
Nikdy mě nenapadlo že i kluci můžou tak klesout na dno.
Půjdu k doktorovi se kterým jsem vše domlouvala... snad vše půjde jako po másle.

***

Když jsem šla za doktorem, potkala jsem takovou holku.
Měla pořezané ruce, krátké mikádo a byla taková malinká.
Třeba ji ještě potkám.
"Ahoj... Leslie. Vidím že se ti daří." usměje se doktor.
"Jo, líbí se mi tu." usměju se i já.
"Teď se vyslékneš... neboj, nejsem pedofil, jen tě potřebuju změřit, zvážit... a tak." gestikuluje.
"Dobře." jdu stranou.
Po vyslečení oblečení vidím své jizvy na rukách.
Chce se mi brečet...
To ne... teče mi slza.
"Bojíš se?" podává mi kapesník.
"Ne... jen jsem si vzpoměla na svoje zoufalství." skryji ruce za záda.
"Ty jsi vysoká... máš skoro 175 cm." změří mě "A váha taky vypadá celkem dobře, 58kg."
"Takže v pořádku?" zvážním.
"Ano." usměje se doktor "Jsi kus pěkný ženský."
"Děkuju." a všimnu si fotky na jeho stole "To je vaše žena?"
"Ne, maminka." dotkne se fotky "Vychovávala nás 6 v bytě 3+1... sama... a pořád vypadá super."
"Tak to je silná žena." usměju se.
"Tvá babička taky." kývne.
"Hmmm... a máte ženu?"
"No, to je delší příběh." posadí se pohodlněji do křesla a vezme fotku vedle "To je ona. Měli jsme spolu 3 dcerky. Nevadí ti že ti to říkám?"
"Ne." však já mu taky říkala co mě trápí.
"Je mi 42 let. Se svou ženou Aničkou jsem se potkal v roce 1992. Vzali jsme se na radnici v jejím rodném městě v roce 1994. Naše první, Anička, se narodila roku 1995. Druhá, Verča, se narodila 1997. Třetí, Maruška, roku 1999. Maruška je ochrnutá na nohy, už od mala. V roce 2009 nám se ženou začli problémy. K tomu se přidala Aniččina sebevražda v jejích pouhých 15 letech. A žena potom s holčičkama utekla. Nevěděl jsem o nich nic. Ale roku 2013... v létě, se sem dostala Verunka. Říkala že ji máma mlátila a Verunka se několikrát pokusila zabít. A Maruška... ta se sem dostala v listopadu 2013. Holky jsou tu do teď. Kamarádí se. Mají se rády. A já jsem s nimi. Ale Anna, má žena... ta se pohřešuje, zmizela." položí fotku zpět na její místo.
"I vy jste silný... jste po matce" zvedám se a odcházím.
"Zítra!" mrká.

***

Jdu na nějakou skupinovou léčbu... chci to zkusit.
Je... 12... 59.
Za minutu!
V rohu je nějaká blond slečna na vozíku.
To bude Maruška.
To kolečka ze židlí ji tlačí nějaká další slečna... má růžové vlasy s blond odrosty.
To bude Verča!
"Můžeme vedle tebe?" zeptá se Verča.
"Jasně." kývnu.
"Jsi nová, jsi tu aby jsi se odřízla na čas od reality a věříš že ti pomůžou, je to tak?" skloní hlavu.
"Vlastně ano... jak to víš?" zvednu hlavu.
"Čekala jsem to stejné... a jsem tu už 8 měsíců!" sykne.
Ve dveřích stojí tlustá sestra a táhne za sebou tu holku co jsem potkala ráno.
"Neštvi, půjdeš sem a budeš poslouchat, jasný?" zařve "Sedneš si vedle slečny, pokud jí to nevadí a nikam se nehneš!"
"Nevadí." usměju se.
"Vidíš! Sedni!" vysune jí židli z kruhu aby se posadila.
"Blbka jedna tlustá!" zašeptá když sestra odchází.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Arya svit-kona Arya svit-kona | 18. února 2014 v 18:11 | Reagovat

Riki?

2 Bin Bin | 18. února 2014 v 19:45 | Reagovat

[1]: Tak určitě! ;-) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama